Noste to, co nikdo nemá
By
Textilní technika patchwork je velice stará. Cílem je sešívání různě barevných kousků látky, které mají ve výsledku vytvořit zajímavé geometrické tvary. Pokud by se však někdo domníval, že je to technika novodobá, byl by na velkém omylu. Nejstarší patchworkové výtvory se dochovaly už z osmého až devátého století a pocházejí ze staré Číny, která byla tehdy velice vyspělá.
§ V té době se ale nejednalo o žádný módní výstřelek, kterým si chtěly místní dámy oživit šatník, ale o roucho, které sloužilo k buddhistickým obřadům.
V sedmnáctého století se dostal patchwork pozvolna do Anglie, kde tímto způsobem vyráběly ženy přehozy a závěsy. Nebylo to ale jen z důvodů ozvláštnění místností, ale také z důvodů úsporných. Ženy chtěly prostě zužitkovat zbytky látky, které by byly jinak už nepoužitelné.
§ Techniku patchwork ocenily i chudé ženy amerických osadníků.
§ Pro ty bylo sešívání kousků látek životní nutností.
§ Jinak by neměly do čeho obléknout svou rodinu.
Co kus, to originál
V dnešní době je patchworková technika, která slouží ke zhotovování různých doplňků i částí oděvů, spíše příjemným zpestřením nežli nutností. Proto existují speciální obchody, kde lze koupit látky určené k experimentování s touto zajímavou technikou. Prodejci se proto snaží klást důraz na to, aby každá jimi prodávaná látka patchworkbyla naprostým originálem a přímo vybízela k zapojení fantazie budoucího tvůrce. Je možné si tedy v metráži zakoupit látky různých délek a barev a z nich posléze ušít něco naprosto výjimečného.
o A jen mezi námi.
– Tento způsob šití oděvů má jednu výhodu, zejména pro začátečníky.
– O všem, co tam vytvoříte, můžete tvrdit, že to byl záměr.
– Nikdo totiž neví, jak měl ten oděv ve výsledku vypadat.
– A to je právě na konečném výrobku to krásné a nenapodobitelné.
Kdo by chtěl chodit v tom, co už má půlka ulice, že?